Na první setkání se společností Ocean48, respektive panem Baráčkem, si vzpomínám naprosto přesně. Do dnes již neexistující kdysi proslavené restaurace U Kastelána nám přinesl humry a spoustu dalších skvělých surovin přímo na kurz vaření vedený Michalem Göthem. Jako dodavatel čerstvých ryb pro kvalitní brněnské restaurace totiž společnost před sedmi lety začínala.
Od té doby se u Oceanu48 změnilo mnohé: Baráčkovi otevřeli první prodejnu na Minské, kromě ní můžeme v současnosti v Brně ryby od této rodinné firmy nakupovat na dalších čtyřech místech. A první mimobrněnský obchod otevřela v Olomouci. Přibylo tradiční páteční grilování na žabovřeské pobočce, bistro v Králově Poli a hlavně: akce Slavnosti moře. Ta postupnou proměnou svého rozsahu zcela kopíruje vývoj kdysi malé společnosti: první vlna (nejedná se totiž o ročníky, letos ocean šplouchal již dvakrát) byla takovým prodloužením pátečního grilování do soboty. U třetí vlny již bylo pořadatelům jasné, že zájem naprosto převyšuje kapacity zahrádky kolem kapličky a že pokud si nechtějí dále číst o nezvládnuté organizaci a nedostatku místa, musí popřemýšlet o změně. Následovaly tak dva ročníky tsunami na Slovanském náměstí. A konečně šestá vlna zalila o víkendu 3. až 4. září Kraví horu. A právě o její nedělní návštěvě bych ráda napsala pár řádků.
Návštěvníky čekalo deset stánků s nabídkou pokrmů, stanoviště s čerstvými ústřicemi a od prvních akcí pořadatelé také výrazně rozšířili sortiment vína. Já si na akci vzala rodinnou posilu, abychom toho zvládli zkusit co nejvíce. I tak jsme neochutnali tři jídla, i když sestra, která se „na Kraváku“ zastavila o den dříve, po telefonu hlásila, že žraločí burger přímo od pořadatelů byl také dobrý. Kromě něj nedošlo ještě na nabídku La Bouchée (mušle svatého Jakuba) a pstruha lososovitého z Hotelu Žabčice. Moji společnost nejvíce zaujaly spíše asijské úpravy ryb a potvůrek. Za favorita vyhlásili grilované tygří krevety marinované v citrónovém tymiánu na těstovinách tagliolini s mangem, chilli a kari od prakticky místní Monte Bú, a to přesto, že se restaurace zaměřuje primárně na steaková masa. Chutnala také thajská polévka Tom yum s krevetami z nového podniku Konoha, kterou jsme degustační odpoledne zahájili. Zajímavé chutě jsem čekala od grilovaných chapadel kalamárů teriyaki s míchaným salátem s rukolou a wafu dresinkem, restaurace Kaizen ale zklamala: jídlo nemělo nejen specifickou, ale prakticky žádnou chuť.
Dobře ochucená byla naopak chapadla z Ristorante Piazza, na černé rizoto mám ale poslední dobou smůlu, k celkově pozitivnímu dojmu z pokrmu příliš nepřispělo. Zvládli jsme také dvojitou porci smažených kalamárů a krevet s česnekovou aioli od týmu restaurace Retro Consistorium, jednu naběračku z velké středomořské pánve a výběr tapas od pořádající společnosti Ocean48. Z těch mi nejvíce chutnal tuňákový salát.
Na festivalu se dal strávit prakticky celý den (o to spíše, že akce probíhala v rozlehlém parku). Nechyběly stánky s kávou a zmrzlinou, točené pivo, dětské hřiště se skákacím hradem nebo další zábava v podobě ukázek filetování nebo soutěže v otevírání ústřic. Celkově je pořadatele možné za organizační stránku jen chválit: poučeni z nedostatků předchozích akcí zajistili jak dostatek lavic k sezení, tak slunečníky pro ty, kterým již slunce v zářijové dny není vzácné, a hlavně byl všude – ať už u pokladen nebo na stáncích – dostatek personálu. Fronty tak byly naprosto minimální a špinavé talíře mizely ze stolů, sotva jste odložili vidličku. Rychlost „odbavení“ zvýšil také již minule zavedený systém bezhotovostních plateb. Stačilo přijít s kartičkou, přiložit ji u vybraného stánku ke čtečce – a jídlo bylo vaše. Žádné hledání drobných, vracení peněz… Personál jednotlivých stánků se mohl věnovat hlavně přípravě jídla. Jediná výtka z naší strany tak směřuje k menší nabídce rybích pokrmů, přece jen, všichni chapadla a krevety nemusí. Nevím ale, nakolik je tato záležitost v režii pořadatelů.
Osobně jsem tak hlavně zvědavá, kam až může festival růst. Možná za pár let půjdeme na Slavnosti moře na brněnské výstaviště. A nezbývá než doufat, že i tyto akce naučí Čechy konzumovat ryby a plody moře zase o něco více. Podle údajů ČTK je totiž naše průměrná spotřeba stále velmi nízká: přibližně 5,3 kg na osobu a rok, tedy ani ne půl kila za měsíc. A to je samozřejmě škoda.
