Vzpomínám si, že před 13 lety, kdy jsem v Chorvatsku u moře byla naposledy, jsme si museli sbalit kromě plavek a bot do vody také hromadu paštik, lančmítů a domácích zásob, ze kterých jsme pak kuchtili obědy na plynovém vařiči. Potěšilo mě, že tahle cestovatelská éra je už za námi. Proto, když jsem letos s odhlečeným kufříkem odjížděla směr Trogir, jsem se mohla těšit nejen na plnohodnotně vybavenou kuchyni, kde si snadno uvaříte z lokálních surovin, ale i na návštěvu místních konob, kde vám naservírují paletu toho nejlepšího, co Dalmácie nabízí.
Když jsem ještě jako školou povinná naposledy trávila léto na pobřeží chorvatských ostrovů a pevniny, zapsalo se mi do paměti několik věcí. Zaprvé, že není radno pouštět se do vln bosky, zadruhé, že v Chorvatsku umí být opravdu horko, a zatřetí, že to tu všude voní po rybách. Zaujalo mě, že ani po více než dekádě se nic nezměnilo. Ježků i sluníčka je tu stále plno a vůně ryb je snad ještě intenzivnější. Díky bohu.
Chorvatská kuchyně si zkrátka zakládá na tom, co jí daruje Jadran. Aby ne, když nabízí samé skvostné záležitosti. Plody moře, zejména nejrůznější ryby a rybičky, langusty, olihně, sépie, chobotničky, mušle a další, tu patří k vyhledávaným specialitám domácích obyvatel i turistů. Příprava navíc není nikterak náročná. Buď je hodíte na gril doma, anebo zajdete do některé z konob, místních restaurací, kde je hodí na gril kuchař. To je nejjednodušší a zároveň nejlepší možná příprava ryb a mořských plodů.
Typickým pokrmem v konobě (nejen v Dalmácii, ale po celém přímořském Chorvatsku) je takzvaná riblja plata, tedy talíř s několika druhy ryb a darů moře. O degustační porci nemůže být řeč, protože takový talíř většinou zabere polovinu stolu a smlsnou si na něm dva až tři strávníci. Obvykle se k němu servíruje citrón, variace čerstvé zeleniny a tradiční blitva, což je směs listů mangoldu s bramborami.
Pokud si chcete dát porci pro jednoho, není problém si vybrat z aktuální nabídky ryb, které má restaurace právě k dispozici. Než vám tu vaši hodí na pánev, přijdou se vám s ní pochlubit. Ryby se v chorvatských konobách kvalitou i cenově liší podle třídy. Ryby první třídy odpovídají nejvyšší kvalitě a logicky si za ně připlatíte, ovšem ani ryby nižších tříd nejsou vůbec špatné a odpovídají tomu, co můžete sehnat i u nás doma.
Milovníci mořských potvůrek si pak pochutnají zejména na pokrmu zvaném lignje na žaru, tedy na grilovaných olihních. Dobré konoby je podávají důkladně vyčištěné, opět ideálně s citrónem a blitvou nebo domácím chlebem, kterému se tady říká kruh.
Kruh je přitom kapitolou sama o sobě. Tradičnější jídlo Chorvatska by mě snad ani nenapadlo. Přitom se vlastně jedná „jen” o bílý chléb. V restauracích, supermarketech i pekárnách seženete celou řadu druhů i tvarů kruhu. Narozdíl od českého je ovšem nadýchaný, křupavý a chutná tak nějak…. jinak. Musíte ho zkrátka ochutnat, abyste pochopili, v čem je jeho kouzlo. A přiznám se, že sníst celý pecen není vůbec žádný problém.
Ale zpátky k rybám. Ryby v Dalmácii najdete v různých podobách. Kromě grilu si Chorvaté libují v přípravě rybích vývarových polévek (riblja juha), rybu najdete i jako brudet, což je dušený rybí pokrm s rajčaty, paprikou a bílým vínem, dát si můžete i rybu na buzaru, což jsou dušené rybí plátky na česneku, petrželi a bílém víně. Ryby a mořské plody najdete ale i v těstovinách, rizotu, salátech, smažených variantách, zkrátka ve všem. Úžasné jsou také předkrmy, zejména vyhlášený salat od chobotnice, který se podél Jadranu servíruje v mnoha podobách, nejčastěji s čerstvou zeleninou a olivami.
Když už jsme u předkrmů, nesmím opomenout ani dalmatský pršut. Ten je místní specialitou a chloubou, která se suší s kůží a udí v dýmu. Co se týče masa, s ním to Chorvaté také umí. Oblíbenou pochoutkou je tác s několika druhy masa. Nejčastěji se setkáte s tradičním jehněčím, telecím a vepřovým na různé způsoby. Dalmácie nabízí také věhlasné čevabčiči nebo ražniči na jehlici, jehněčí placky zvané pljeskavica i nejrůznější domácí klobásy. K masu se nejlépe hodí ajvar, což je vlastně taková čalamáda z červených paprik, lilku, česneku a chilli.
Chorvaté se však svou kuchyní přizpůsobili i nárokům turistů, takže v nejedné konobě ochutnáte i pizzu, smažené hranolky, americké brambory, rumpsteak a další výdobytky západní gastronomie. Právě hranolky si pozvolna našly cestu jako příloha rybích a masových táců, která se leckde podává už tak nějak automaticky.
K dobrému jídlu nejlépe chutná dobré pití. Chorvatsko je poměrně vinařskou zemí. Určitě nešlápnete vedle, pokud si v konobě objednáte jejich bílé nebo červené housewine. Ve většině případů se tato volba vyplatí a vy si pochutnáte na místním víně, které ve vinárnách ani supermarketech jinak nenajdete. Pokud si chcete dát raději láhev, doporučuji vyzkoušet suché červené víno Plavac z vinařství Dingač z Pelješacu. Poznáte ho jednoduše, má totiž na etiketě oslíka. A na závěr doporučuji samozřejmě tradiční pálenky, jako je bylinková travarica anebo vínovice, zvaná loza, kterou doma vyrábí každý Chorvat, který má na zahradě alespoň jednu hlavu vinné révy.
Foto: Lucie Hušková
