Nechutnají každému. Nejsou tak líbivá (jak chutí, tak také tím, že nebývají filtrovaná) a člověk se k nim musí „propít“. A také se může stát, že si k nim, nebo alespoň některým z nich, vztah nenajde nikdy. Jsou přitom trendy. O tom svědčí i to, že se s nimi můžete seznámit v nových moderních podnicích: zmiňme například brněnského Kohouta na víně, o kterém psal nedávno Martin, bistra Franz i Morgal, pražskou Esku ze sítě Ambiente nebo další podnik z hlavního města, který se na ně přímo specializuje: Veltlín. A že jsou přímo jim věnovány speciální festivaly. O jakou novinku v naší gastronomii že jde? Přírodní nebo také autentická vína.
I když s tou novinkou pozor. Stejně jako u spousty jiných věcí, které jsou teď v oblibě, a to nejen v gastronomii, se jedná spíše o návrat ke kořenům, zde tedy k výrobě vína tradičními postupy. Můj vztah k nim se stále vyvíjí: některá jsou na mě až příliš drsná a disharmonická, jiná mi chutnala, některá dokonce nadchla. A své favority jsem si našla i na akci, o které chci psát tentokrát: její název zněl „V harmonii s přírodou“ a konala se ve Znojmě na říjnový státní svátek.
Nebyla to jen tak ledajaká degustace, na které běžně chodím. Kromě menšího počtu ochutnávaných vzorků, kterých bylo pouze šest, se lišila také lokací: degustovalo se totiž převážně venku, v kulisách tohoto historického jihomoravského města, jež dalo název vinařské podoblasti, která mě poslední dobou baví asi nejvíce. A za poutavého výkladu místního historika. První z vín jsme si i s příběhem vychutnali v amfiteátru Hradního příkopu: degustaci slavnostně odstartoval šavlí setnutý sekt Créme de Vin 2014 z odrůd Pinot noir, Ryzlinku vlašského a rýnského z produkce Petra Nejedlíka, pro jiný vzorek jsme museli vylézt na Vlkovu věž, která je mimochodem centrem VOC Znojmo, další lahev jsme si fotili u vyhlídky od kostela sv. Mikuláše.
Pět z vín pocházelo ze Znojemské podoblasti, jedinou výjimkou bylo Vykoukalovo Chardonnay. A to mě bavilo hodně. Domů jsem si však ze Znojma dovezla jiné lahve, jednalo se o první (nebo alespoň první prodávané) pokusy s výrobou naturálních vín od pořádající společnosti Navajn. Kromě zajímavé chuti mě u Lišky Ryšavé (víno vyrobené na počet císaře Zikmunda, který je se Znojmem úzce spojen) i Pinotu noir totiž nadchly také vignetty (ano, marketérka, ale naprosto neimunní vůči propagačním svodům: to si také říkám). Pinot navíc nebyl žádná „šťávička“ – obsahoval 14,5 % alkoholu. Ryšák, který vznikl dlouhým macerováním Ryzlinku rýnského (odtud ta oranžová barva), měl pak „voltáž“ o procentní bod nižší. Jejich lepší pitelnosti možná pomohlo také to, že obě vína ležela několik měsíců na dubových sudech. Mám pocit, že tak dlouho u mě doma nevydrží!
Foto: Eva Kneblová
